30 mýtů našeho školství aneb takové malé české Věřte, nevěřte…

Ze života učitele...
Zdroj: https://bit.ly/3zRR59F

Nedávno jsem se při jednom ze streamů na Twitchi zapojil do diskuze o školství. Ani jsem vlastně nebyl moc překvapený, když jsem opět a zas vyslechl stokrát omleté mýty o českém školství. Opět mně to nedalo a řekl jsem si, že si ty nejzásadnější zkusím sám pro sebe sepsat. Pořadí je čistě náhodné, jak mi myšlenky plynuly. Pokud Vás napadne při čtení tohoto článku ještě i nějaký další, napište mi prosím do komentáře.

Předesílám, že sdílím zkušenosti vlastní a zkušenosti kolegů z mé sociální bubliny. Rozhodně netvrdím, že to cítíme všichni stejně. Jako u každé profese, ani učitelé nejsou všichni stejní… A hlavně, nečekejte ode mě v článku prosím žádný odborný a vědecký rozbor 😉

1. „Všude píšou, že je české školství naprd…“

No, vlastně je to do jisté míry pravda… Do té míry, že se podobné informace a strašení dost často někde objevují. Bohužel je to asi ta naše česká nátura. Rádi kritizujeme, rádi čteme kritiku (samozřejmě za předpokladu, že se týká ideálně někoho druhého), ale přijde mi, že velmi málo poslouchám a čtu o tom, co se kde povedlo. Stačí se náhodně podívat na některé z recenzí restaurací, lékařů apod. Poměr pochvala × kritika je vcelku zarážející. A co teprve takové pročítání komentářů pod články na iDnes, Novinkách apod. To se rovná v podstatě sebemrskačství. Většina komentujících má většinou neomylný názor na cokoli a stejná většina by mohla dělat z fleku trenéra národního týmu v libovolném sportu a stejná většina se také pasuje do role ministra školství. Ale aby také ne. Všichni přece školou prošli, a jako bonus jsou všichni ze země Jana Ámose. Co víc k tomu potřebují… Kéž by se podobně vehementně psalo více i o dobré praxi, které je na našich školách bezesporu více než dost.

2. „Vždyť vám už zase přidali, tak co si pořád stěžujete!“

Jasně, přidali a třeba ve srovnání s nástupním platem v roce 1992 je učitelský plat opravdu o hodně vyšší. Vyšší je bohužel ale také inflace. Co mě ale fakt „baví“, jak se neustále do médií vypouští (doufám, že alespoň ne záměrně) zprávy typu „mělo by se přidat“, „plánujeme navýšení platu až o 200, 300, 400 000 berou, řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, ale ona už tři roky po sobě bere 600 000… Ne, pardon, to jsem se nechal unést… To kdysi řekl někdo jiný a někde jinde… Nicméně jednak podobnými výkřiky a sliby učitelům ve veřejném mínění opravdu hodně „pomáhají“ a za druhé nám opravdu 28 × za rok nikdo plat nezvyšuje.

Zas je ale třeba férově dodat, že situace se opravdu zlepšila a výplatní páska začínajících učitelů už jim nevhání slzy do očí. Aha! Odtud možná pochází, že „zaplakal nad výdělkem“?

3. „Školství je pro vládu priorita.“

Ano, to rozhodně je. Bohužel vždy jen cca 4 měsíce před volbami, a to ještě jen billboardu.

4. „Co si stěžujete, vždyť máte pořád prázdniny!“

Ne, nemáme ani jedny prázdniny. Máme dovolenou. Jako každá profese na světě má dovolenou, tak ji má i učitel.

5. „Jste doma celý červenec a srpen!“

Ne, nejsme doma celý červenec a srpen. Tedy alespoň většina aktivních učitelů. Od poloviny srpna si připravují třídu na další školní rok, během dovolené absolvují nejrůznější školení, semináře, letní školy… Ano, během dovolené. Navíc, nemůžeme vyrazit za sluníčkem v září, říjnu apod., když jsou přijatelné jak ceny, tak i mírnější počasí.

6. „To by se mně taky líbilo, každý den v půl jedné doma.“

Možná jeden z největších mýtů vůbec. Osobně žádného takové učitele neznám (tím netvrdím, že někde neexistují). Většinou je při odchodu vídám s nápadně napěchovanou taškou plnou nejrůznějších dětských prací, které si nesou domů a které jim bezpečně vyplní odpolední a večerní program.

7. „Každý rok učíš to samý, to je dost na pohodu, co?“

No, neučím… Vzhledem k tomu, že učím informatiku, příprava většinou nepřežije ani pololetí. Proč? Jednoduše proto, protože se věci dost rychle mění a učit dokola Word a Excel je už trochu úlet.

8. „Ale co třeba dějepis, zeměpis? Vždyť tam se nic nemění, tam je to přece pořád stejný.“

No není… A i kdyby byl stejný obsah učiva, nejsou stejní žáci. Ani žáci ze sousedních tříd nejsou stejní. A dokonce ani žáci ze stejné třídy nejsou stejní. Možná je stejné učivo, ale už nemusí být stejný např. cíl, o metodách ani nemluvě…

9. „Ve škole si ale děti nesmí pořád jen hrát.“

K tomu jen… Proč by ne?

10. „Škola musí představovat pro dítě určitý stres. Připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude muset čelit stresu.“

Tenhle mýtus je jeden z těch děsivějších. Děsivějších proto, protože jsem tuto větu slyšel už mockrát i od učitele. Ne, nemusí. Dokonce je prokázáno, že když je člověk ve stresu, chce mozek hlavně přežít, těžko se bude učit něčemu novému. Prostě to jednoduše náš mozek neumí. Tedy alespoň rozhodně ne ten můj.

11. „Náš dějepisář je boží! Budu archeolog!“

Pokud je dějepisář boží, je to boží. Pokud se díky němu stanete zapáleným archeologem a práce vás baví, je to úplná pecka. Nejednou se ale na střední a vysoké stává, že student najednou zjistí, že ho vlastně až tolik nebaví obor samotný, ale bavil ho pouze učitel a styl výuky, kterým dokázal informace žákům předat.

12. „No jo, jakpak asi může v jeho věku používat technologie.“

Možná byste se divili. Znám mnoho učitelů v důchodovém věku, kteří svým přehledem, nápady, inspirací a smysluplným využití ICT strčí do kapsy kdejakého Zoomera. Ale samozřejmě znám i mnoho těch mladších, které slovo ICT vyložené uráží. Tedy ne, nezáleží ani na věku, ani na pohlaví. Buď se chce, nebo se nechce.

13. „Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten učí.“

Má vlastně cenu k tomuto něco psát? Možná jen informaci, že známý citát (a rádoby vtipnou hlášku mnoha lidí z okolí) je připisován irskému dramatikovi G. B. Shawovi. Americký filmový režisér Woody Allen ho pak prý ještě povýšil na „Kdo nic neumí, učí. Kdo neumí učit, učí tělocvik“. Tímto se omlouvám všem tělocvikářům. Řekl to Woody 😉

14. „Učebnice jsou základem výuky.“

Zrovna v informatice už se žádné tištěné učebnice ani nevydávají. Než se napíší a vytisknou, většina z toho už buď vůbec neplatí a nebo je informace v době vydání více dějepisná, než informatická.

15 . „Co udělá student matfyzu, když má jarní prázdniny? Vystuduje pajdu.“

Ha ha 🙂

16. „Všechny děti musí umět totéž.“

Ne, nemusí.

17. „Na každý den, na každou hodinu musím být připraven a přesně vědět, co a proč chci děti naučit.“

Co si budem, asi je to ta lepší varianta. Mýtus je ale na tomto výroku očekávání, že se precizně připravená hodina musí vždy povést a žáci musí nutně odcházet z hodiny nadšení. Ne, nemusí. Někdy přijde víkendová příprava vniveč hned při prvním setkání se žáky a někdy naopak klasická schodišťovka (termín užívaný R. Čapkem pro přípravu, která Vás napadne na schodech při cestě do třídy…) zajistí naprosto nečekaný úspěch.

18. „Učitelé mají spoustu volného času.“

No, možná to tentokrát není mýtus, když mám čas psát článek o tom, že je to mýtus…

19. „Cílem vzdělávání je osvojení znalostí.“

Rozhodně ano, pokud chcete vyhrát AZ-kvíz. Kdybychom k výroku přidali ještě osvojení měkkých dovedností a nejrůznějších kompetencí, líbil by se mi o hodně více.

20. „Děti nemohou dělat jen to, co je baví.“

Bohužel nemohou… Ale nebylo by boží, kdyby mohly???

21. „Hlavní chyba je učit děti ve škole myslet. To ať si nechaj na střední a vysokou.“

Jako vážně???

22. „Učitel nemůže chodit do hospody, mít fejsbůk, instáč, wocap a tikťok.“

A proč ne?

23. „Dnes se mi konečně podařilo nachytat při testu celou třídu při tom, o čem nevěděli vůbec nic.“

Blahopřeji, posílám klíčenku. „Mým cílem je nachytat raději žáky při úspěchu.“ Díky Slávku 😉

24. „Žáci si musí při vstupu učitele do třídy ihned stoupnout.“

Ne, nemusí. Přece jen vojenské školy, kdy takto zdravili kadeti své důstojníky, jsou už nějaký ten pátek historií. Nebo ne? Osobně je mi při setkání s žáky mnohem sympatičtější jejich „Dobrý den“ a rozesmátá tvář.

25. „Jak by mohl jít učit, když nemá pajďák???“

Třeba už jen proto, že rozumí svému oboru a má děti rád.

26. „Děti se nejlépe učí ve třídě.“

Někdy naopak proběhne ta nejzásadnější pedagogika třeba na chodbě, během dohledu o velké přestávce.

27. „Kde jinde než ve škole, by měl člověk chybovat.“

Tohle není mýtus, ale holý fakt.

28. „Tahle otázka byla vážně totál hloupá.“

Ne nebyla, jediná otázka, která je opravdu hloupá je totiž ta, která se vůbec nepoloží.

29. „Teda, zase prázdniny. Že já nebyl taky učitel.“

To není mýtus, ale zajímavost. Slýchávám ho jen během června-srpna. Od září do května opravdu málokdy.

30. „Formativní hodnocení = slovní hodnocení, bez známek.“

Vůbec ne. To, že učitel každou (ne)napsanou větu, každý (ne)spočítaný příklad a každý (ne)namalovaný obrázek neznámkuje, neznamená, že jejich práci nehodnotí, že o jejich práci společně s dětmi nemluví a že nikdy nenapíše žádnou známku. Jen ji prostě napíše až na konci jejich učení. Ne v průběhu a už vůbec ne na jeho začátku.

2 thoughts on “30 mýtů našeho školství aneb takové malé české Věřte, nevěřte…

  1. Škoda jen, že takový článek není na těch nejčtenějších zpravodajských serverech. Tady to zcela zapadne. V každém případě děkuji za všechny kantory i žáky. Učitel 1. stupně s praxí 32 let.

Napsat komentář: Milan Khas Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *